Jdi na obsah Jdi na menu
 

Dysplazie kyčelních kloubů

13. 12. 2007

DKK – dysplazie kyčelních kloubů

 

Hojně diskutované téma, avšak  názory na její vznik, ovlivnitelnost i praktické důsledky postižení se velmi liší. 

 

Projde-li člověk různé články  o DKK, dočte se, že jde o problém složitě dědičný, ale že možná záleží na výživě, zátěži vyvíjejícího se organismu, na uložení plodu v děloze a průchodu porodními cestami, na povrchu, na kterém se jedinec pohybuje a leží. Dále že lze v chovu ovlivnit selekcí, nebo naopak, že dle nějakého výzkumu i pozitivní rodiče dávají negativní potomstvo, jsou zastánci toho, že pokud jedinec má hodně pohybu, zvláště skláče-li, má to negativní vliv,…

 

A co na to já ?

 

U dvou plemen jsem zažila, že se se snímkováním kyčlí začínalo. Takže nikdo netušil, jak jsou na tom předci.

Pravda je taková, že když se začalo chovat na jedincích stupně 0 – 2 (tj. od negativních, po ty, kteří měli nejnižší stupeň postižení), u nichž nebylo známo, jak jsou na tom jejich předci,  zdálo se, že výsledky jejich potomstva nedávají smysl.

S další generací to už ale smysl dávat začalo. Zvláště přihlédne-li se k výsledkům sourozenců rodičů. Samozřejmě, tím nechci tvrdit, že 2 generace negativních předků jsou 100% zárukou, že potomstvo bude v pořádku. Ne, ale pokud jsou v pořádku i sourozenci předků, pravděpodobnost hodně vzrůstá. 

Selekce má tedy výsledky – což podporuje názor, že jde o problém dědičný. (I když na druhou stranu má i důsledky v podobě zúžení krevní základny plemene, které  se selekcí na DKK začne.)

Ale i když jde tedy se vší pravděpodobností o záležitost vrozenou, přeci jen v některých chovech vychází výsledky DKK lépe a v jiných hůře. Jde tedy patrně skutečně i o možnost ovlivnění zvenčí. 

Osobně jsem přesvědčená, že je možné vyloučit jako negativní vliv zvenčí běžné pohybové aktivity, běžné skákání apod.

Pokud by toto mělo vliv, tak potom by nejhorší výsledky hodnocení DKK museli mít jedinci rostoucí, tak jak je tomu u nás, ve smečce psů. Zde opravdu není o poskakování, narážení do sebe (což často hraničí i s možností úrazu), nouze. Vzácností není po takové srážce i vidět přemet ve vzduchu. S tímto textem jsem speciálně čekala, až obdržím výsledky Keisy a Kesie. Právě u ní se nám stalo, že její matka běžela za špatně hozeným balonkem a trefila Kesii do pravé kyčle. V té době Kesii bylo 2,5 měsíce. Přesto jsou výsledky na pravé i levé kyčli 0, u obou fen.

Jediné, co bych naopak považovala  za možné mechanické ovlivnění zvenčí, je  nešťastné šlápnutí feny na štěně v prvních dnech po porodu. Kdy jsou ještě kosti velmi měkké. Takto jedna naše leonbergřice štěněti i rozdrtila loket. K této myšlence mne vede výskyt několika jedinců , kteří mají DKK s rozdílem mezi pravou a levou kyčlí 3 nebo  i 4 stupně.

Další uváděná možná příčina bývá nadváha. Naše  feny Brita s Bessy měly od odstavu velkou hmotnost (např. ve 4 měsících 16 a 18 kg – přičemž feny tohoto plemene mívají obvykle okolo 20 kg v dospělosti ! a jinak u nás v tomto věku váží štěně CHP většinou okolo 14 kg) a přesto jim DKK vyšly 0/0 a 1/0. Takže vysokou váhu považuji také za neprokázanou příčinu, nicméně obecně nadváhu u štěńat také neschvaluji.

K možnosti ovlivnění výživou .

Uvádí se, že negativní vliv může mít přísun Ca, nebo lépe jeho nadbytek. Já Ca přidávám.

Mezi jinými, jsem kdysi četla článek, který poukazoval na možný vliv vitamínu C. A i když to nemohu ničím podložit, domnívám se, že to tak skutečně je. Obecně je přísun vit. C psům podceňován. S tím, že šelmy psovité si ho sami dovedou vytvořit.

Šelmy ovšem v přírodě ulovenou zvěř žerou obvykle od břicha, a spolu s vnitřnostmi sežerou také jejich obsah. To je bohatým zdrojem vitamínů.

Naše ,,šelmy“ jsou v mnoha případech krmené pouze granulemi, které stojí třeba několik měsíců  ve skladech.

Od roku 2004, kdy jsem si to vzala do hlavy, jsem začala hlídat, aby březí a kojící fena měla přísun vit. C a také rostoucí štěńata a starší psi. Především v přírodní formě.

Stalo se tak po té, když u vrhu G nevyšlo hodnocení rentgenů DKK podle mých představ.

V červenci 2004  nám přišlo vyhodnocení DKK Griefa – 3/3.

Vrh měl průměrné hodnocení na 1 kyčli 2,00 – hodnoceni byli 3 jedinci.  

Pročetla jsem potom dostupné články, abych zjistila současné názory na DKK.  V srpnu jsme Britu kryli stejným psem. Z narozeného vrhu jsem si ponechala Cheenu. DKK, jejíž hodnocení v listopadu 2005 bylo 0/0.

(Kromě vit. C jsem jí ještě během prvních měsíců přidávala přípravek s obsahem chondoitin a glukosamin sulfátů a také v menší míře minerální přípravek Biokal , obsahující Ca : P 3:1, a vepřové packy).

A celkově vrh CH měl průměrné hodnocení na kyčli 1,3 - hodnoceno bylo 5 jedinců.

Obecně se má za to, že DKK je možno ,,z vnějšku“ ovlivnit o 1 – 2 stupně. Že v genech je dáno pouze, zda je jedinec negativní, či pozitivní a stupeň postižení závisí na vnějších okolnostech. To pokládám za pravděpodobné.