Jdi na obsah Jdi na menu
 

Hlídání je přirozenost

26. 10. 2006

Hlídání je přirozenost

Dnes, kdy má skoro každý mobil by se to už nestalo, ale tenkrát neměli sousedi ani pevnou linku.

Měli jsme fenku, která byla strašně hodná.  Sloužila jako hračka návštěvám našich dětí i bez našeho dozoru a vlastně ani na nikoho neštěkala, všem návštěvám se vnucovala ke hlazení, lehala si na záda a nechávala se hladit na břiše.  V našich očích takový ,,truhlík", kterého by ukradli i s boudou. Pro jějí zlatou barvu (a jak říkají dnes zpětně naše děti - i povahu) jsme jí říkali Zlatka (jinak Gira z D.z.). Na leonbergra byla ale neobvykle pohyblivá.

Máme u nás zavedené to, že kromě babičky, která je jako domácí, k nám na pozemek nevstoupí nikdo bez toho, že bychom si pro něj došli k brance.

1x bylo toto pravidlo porušeno.

Zvedla jsem telefon a hlas na druhém konci mne požádal, že by potřeboval mluvit se sousedem. Zrovna jsem vařila a tak jsem tam zaběhla a povídám:,,Vařím a tak musím hned zpátky Vašku.  Nechám ti otevřenou branku.  Běž do chodby, čeká tam na tebe pán na telefonu.  Psy zavřu. " Zavřela jsem Zlatku do kotce, nechala otevřeno do chodby  a šla do kuchyně.  Po chvilce slyším, že soused mluví a pak, že žařval. 

Kotec byl celý oplocený, ale místo jednoho kusu oplocení jsme měli jen boudu.  U jiného leonbergra, to bylo stejné, jako by tam plot byl.  Zlatka ale běžně skákala velké výšky. Když viděla, jak bez doprovodu někdo mašíruje k nám domů, hupla na boudu, z boudy dolů, vběhla  do chodby a rafla souseda do zadnice. Ten zařval a když jsem já vyběhla zkontrolovat co se děje, stála už Zlatka za brankou kotce zevnitř a radostně mávala ocasem, spokojené jak se svého hlídacího úkolu  dobře zhostila.  Soused měl sice modřinu, ale kalhoty byly celé a popravdě - já byla příjemně překvapená (i když mi to samozřejmě v tu chvíli bylo vůči sousedovi hloupé).

Pak jsem ještě jednou měla příležitost se přesvědčit, že i u mevídkovsky mile působících psů je hlídaní přirozenost, ke které není třeba je nějakým zvláštním způsobem vést.  Stačí, aby od malička nenabyli dojmu, že jejich teritorium je nějaký průchoďák.