Jdi na obsah Jdi na menu
 

KV Mostkovice

3. 10. 2007
 

Začnu  oklikou.

V červenci jsem s kamarádkou jako spolucestující jela naším postarším autíčkem na výstavu do Mladé Boleslavi. Jezdím hodně, ale obvykle  jen kratší vzdálenosti. Takže jsem jela poprvé takovou vzdálenost bez manžela. V noci jsem skoro nespala.

Cesta probíhala zpočátku  klidně. Asi 25 km před Mladou Boleslaví jsme si udělali zastávku a pak dojeli k železničnímu přejezdu, kde jsme stáli. A kdo byl kousek před námi  ?  Veronika s Orinem. Domluvili jsme se, že Marťa budeme navigovat a Veronika nás nechá předjet a pojede za námi.

Popojela jsem kousek za přejezd a náhle přestal jít motor. Po zastavení jsem zjistila, že nám unikla trocha jakési tmavé kapaliny. A dále, že nemám tel. číslo na Veroniku. Odvolala jsem manžela z práce s tím, že musí zorganizovat záchrannou akci. A začala se nerada smiřovat s tím, že je po výstavě. Po chvíli  nás ale přijela zachránit Veronika. Když před Boleslaví zastavila a viděla, že mi nikde, pochopila, že něco není v pořádku. A vrátila se pro nás - pro konkurenci .
Na laně nás odtáhla k nejbližší pumpě, tam jsme všichni přesedli k ní do auta a stihli ještě začObrazekátek výstavy. 

Výstava proběhla dále klidně a k naší spokojenosti, ale největší úspěch pro mne byl, že jsme se tam tedy vůbec dostali ( když ty CACe Rokyho i Orina  také nejsou k zahození). A než jsme odvystavovali, bylo i spravené autíčko. Cestou domů jsme si udělali nejdřív vycházku nad Boleslaví, zastavili se na zmrzku v Poděbradech, takže nakonec z toho byl docela hezký výlet. Moc děkuji všem, kdo se podíleli na záchranářské akci a zvláště pak Veronice.

Obrazek



        Autorka fota M. Linhartová

 

Obrazek

Po této zkušenosti jsem měla v plánu jet do Mostkovic u Prostějova. S sebou syna Toma, Rokyho, Keisy a Kesii. Už v pátek jsem byla přes den nervózní. Zlobila jsem se sama na sebe, že jsem měla přihlásit ubytování už od pátku. A samozřejmě jsem opět téměř nespala. Takže jsem ráno vstala před pátou. V klidu naložila věci do auta, pracně vzbudila Toma a nechtěně manžela a za poměrně teplého a suchého počasí vyjela. Po 200 m začalo lehce pršet a pršelo čím dál hustěji až za Svitavy.

Pak ale déšť ustal a my šťastně dojeli do hezkého kempu v Mostkovicích. A protože byl ještě čas, tak jsme se stihli přivítat, malou procházku s Veronikou a Orinem, rozdělat půlstan, protože stále táhly ještě mraky a hrozilo, že bude pršet jako v Boleslavi, zaprezentovat se a pak už začala výstava.

Zkrátím to. Prožívala jsem to hodně, zmatkovala jsem, hodně povídala – přijeli mi ukázat Pavelčíkovi Miu, poptat se byli zájemci o štěňata v budoucnu, a měla jsem tu Gara, Lee a Kima.

A mezitím vystavovala a velmi málo fotila.

1. želízko v ohni byl Kim ve tř. mladých. Učili se – jejich 1. výstava, takže V2. za zkušenými borci s již několika CAJci či je velmi pěkné a je ještě potřeba zapracovat na předvádění.

Pan rozhodčí Kukla postupoval tak, že nejprve nechal všechny proběhnout, pak posoudil staticky a vyřazoval odzadu. Nejdříve tedy odešli ti, komu nepřidělil výbornou a výborné vyřazoval odzadu. Takže mi jsme si s Rokym CAC doslova vyběhali.

Nejlepší skupina byla opět podle mne třída pracovní, kde bylo zase znát, že jde většinou o již hotové jedince. I pan rozhodčí komentoval, že si velmi cení, že se nám schází početná třída pracovní a že u jiných plemen v ní bývají exteriérově slabší jedinci, kdežto zde je to naopak.

(Vítěz této třídy se nakonec stal i Vítězem plemene !)

Pak jsem z výstavy chvilku nic zase neměla a přišla jsem ke kruhu, když právě pan rozhodčí určil Lee jako  VN 1. v dorostu fen.

Poté jsme vystavovali oba s Tomem naše holky v mladých. Pan rozhodčí při vysvětlení divákům jak určil pořadí uvedl, že ho těší , že se sešli 3 velmi hezké elegantní fenky. Všechny obdrželi výbornou a šlo ještě o pořadí. Pan rozhodčí se rozhodoval mezi našimi děvčaty a nakonec s komentářem, že obě mají své přednosti a se zdůvodněním, že Keisy má již velmi pěkně vyvinutý hrudník upřednostnil  právě ji. A zadal CAJC.

V mezitřídě zvítězila sestra Rokyho, ve tř. otevřené nebyl zadám titul a titul Klubové vítězky získala Xena Bryvilsár (ze tř. pracovní)

 Titul Klubového vítěze a Vítěze plemene získal Orin Bryvilsár.

V soutěži chovatelských skupin určil na 1. místo pan rozhodčí ch. st. Bryvilsár, na 2. místo nás a na 3. místo ch. st. Vigilo.

Pohár za nejkrásnější pár jsme si odvezli my – Roky a Kesie.

Výstava končila za nádherného slunečného počasí.

Ještě chci velmi pochválit práci rozhodčího. Byl to nejlepší výkon, jaký jsem v posledních letech viděla. Dbal na silné kostry, typovost, mechaniku pohybu, zohledńoval ale i vše ostatní od předvedení po osrstění.  Rozdal známky od výborných až po dobré. Nikdo nedostal titul ,,za účast“, jak se někdy stává na mezinárodních výstavách.

Podvečer využila většina z nás ubytovaných k procházce a diskusi.

V neděli proběhl za hezkého počasí svod dorostu a bonitace. Počet zúčastněných byl velký, ale zde zase musím pochválit organizaci. 

Nejdříve všechny odměřili, zkontrolovali zuby, varlata. Posuzovatelé povah hlídali, jak se při tom psi chovají.

Pak probíhalo souběžně posuzování svodu dorostu (exteriéry) a postupně jednotlivé zkoušky povah – bonitace. A nakonec exteriéry bonitace. 

Uchovnili jsme Rokyho, holky splnili svod a kolem oběda bylo vše hotovo.

No a už pak se zúčastnění začali rozjíždět zpět do svých domovů.